InstaNtní jídla v restauracích

Snad každý vzpomíná na dětská a studentská léta, kdy se ve školních jídelnách konzumovala „univerzální hnědá omáčka ředěná,“ zvaná ÚHOŘ. Snad každý, kdo se stravuje v bufetech či závodních jídelnách, ví, jak chutná instantní strava. Nakonec většina lidí už někdy v životě nějakou tu instantní polévku či omáčku uvařila či ochutnala i doma. I doma chceme někdy uspořit čas a nezabývat se dlouhou přípravou kvalitního jídla. Proto sáhneme k výrobkům, které vyrábí náš chemicko-potravinářský průmysl.

Bohužel příprava jídel z instantních směsí dnes pronikla i do restauračního stravování. A to i tam, kde bychom z hlediska ceny očekávali, že se bude jednat o jídlo z poctivých surovin. Jestliže si někdo z jídelního lístku objedná hovězí polévku s knedlíčky za 30,- Kč, ale donesou mu instantní polévku s polostudenými tuctovými knedlíčky a nejlacinějšími nudlemi, které se dají koupit v každém supermarketu, tak rozhodně nemůže být nadšený. Pokud je na jídelní lístku restaurace, která láká na reklamu “domácí kuchyně,“ místní speciální guláš za 99,- Kč, ale číšník donese instantní blivajz z kyblíku, který mají támhle v bufetu za padesátikorunu, tak se člověkovi otevírá kudla v kapse. Nebo taková klasická (instantní) svíčková, která snad chutná ve všech závodních jídelnách i většině restaurací úplně stejně. Do mnoha restaurací pronikají hromadně vyráběné knedlíky, těstíčka, bramborové kaše, obalovací směsi, polotovary. Jestliže je na jídelním lístku uveden smažený sýr, ještě to neznamená, že se jedná o sýr, může to být laciná imitace sýra z rostlinného tuku. Jestliže je na jídelním lístku uveden hovězí vývar, ještě to neznamená, že v tom bylo vyvařeno hovězí maso a kosti, může se též jednat o instant.

Personální situace v různých restauracích je odlišná. Jsou restaurace s dobrými kuchaři, kteří umí uvařit velmi kvalitní jídlo. Jsou restaurace, kde se kuchaři mění v chemiky míchající různé instantní prášky do aspoň trochu poživatelné podoby, jsou i takové provozy, kde kuchař už není kuchař, ale operátor mikrovlnky. Jsou i různé restaurace, kde není ani tak rozhodující kvalita kuchaře, jako spíše požadavky majitelů nebo strávníků. Něco jiného si může dovolit restaurace, která vaří meníčka za 60 korun, něco jiného restaurace, kam si člověk z cenových důvodů zajde jen občas. Něco jiného je restaurace, která je závislá na místní klientele, něco jiného je restaurace na hlavních tazích silnic či v turistických oblastech, kde většinu klientely tvoří spíše náhodní cestující či výletníci. Vše došlo tak daleko, že některé poctivé restaurace uvádějí na jídelním lístku informaci, že nepřipravují "instantní jídla", ale poctivou domácí kuchyni. Na internetu mnohé restaurace prezentují, že nepoužívají mražené suroviny, polotovary, polévky z prášku, předvyrobené průmyslové omáčky z kyblíku, výrobky ze separátů, umělá dochucovadla apod. Lze se setkat i s informacemi, že restaurace podává párky, šunky a uzeniny, které pocházejí ze soukromých jatek a tudíž se jedná o skutečně masné výrobky.