Konzervy a polotovary

Kupované konzervy a polotovary nebyly z hlediska kvality nikdy žádná velká sláva. Přesto se jednalo o jedlé potraviny, které v mnohých případech i chutnaly. V současné době však mnoho těchto výrobků, které mají stejnou obchodní značku, jak před 15-20 roky, dosáhlo "díky" náhražkám kvalitativního dna. Hlavní složkou mnoha masových konzerv se staly všudypřítomné kůže, voda, drůbeží separát, mouka a škrob. Pokud dojde k ohřátí některým masových konzerv a jejich následnému zchladnutí, pak lze tuto emulzi použít jako lepidlo. Obsah některých konzerv pro lidi lze srovnat se šlichtou, kterou dostávali vězni za válek v zajateckých táborech.

Složení výrobků v mnohých případech nikterak neodpovídá jejich deklarovanému názvu. A tak se např. setkáváme s "hovězím ve vlastní šťávě," jehož nemalou část tvoří vepřové kůže a drůbeží separáty. Lečo s moravskou klobásou většinou dávno neobsahuje "Moravskou klobásu," ale sójový buřt, který se nedá jíst. Totéž se dá říct o mnoha "Utopencích," které nejsou ničím jiným, než sójovými buřty v láku. Pravé utopence z pravého buřtu z masa dnes seženete jen v některých hospodách, kde si je majitel-ka nakládá sám-a. Luncheon-meat neboli lančmít, který se za časů našeho trampování před 25 lety dal opéct nakrájený nad ohněm, je dnes povětšinou směsí nekvalitního masa a kůží a nad ohněm se dnes leda rozteče.

Zákazník si často myslí, že když si koupí kuřecí konzervu nebo kuřecí hamburger, jedná se o dietní jídlo. No přece kuře. Jenže pravda bývá jiná, to kuřecí maso tam sice je, ale jednak se jedná o drůbeží separát, jednak nemalou část výrobku tvoří vepřové kůže. Ani pizza nebývá ušetřena podvodů. Např. aby se šunková pizza mohla nazývat šunkovou, stačí, aby obsahovala 0,2% šunky. To červené na povrchu není šunka, ale tzv. "výrobní salám," jehož hlavní složkou jsou levné separáty, mouka, voda, zahušťovadla a chemie, která tomu dá tu růžovoučkou barvu.

Oblíbenými výrobky jsou zamražené polotovary, které ušetří hospodyňkám při vaření spoustu času. Ale i zde se člověk nepořídí podle názvu. Pokud si např. spotřebitel kupuje rybí prsty, tak předpokládá, že se jedná o ryby obalené ve strouhance k přípravě smaženého pokrmu. Bohužel i zde je nutno číst velmi podrobně miniaturní složení, protože těch ryb tam není ani jedna čtvrtina či dokonce ani jedna šestina. Hlavními ingrediencemi tohoto výrobku jsou strouhanka, mouka, škrob, rostlinný olej a voda.

"Inovací" výrobců nejsou ušetřeny ani zeleninové a ovocné konzervy a zavařeniny. Není tomu tak dávno, kdy zeleninové lečo byla zavařovací sklenice plná naložených paprik a cibule a vše toto bylo zalito vodou s rajčatovým protlakem a přísadami. Dnes je tomu spíše naopak. Např. jeden známý český výrobce produkuje zeleninové lečo, které se skládá z vody obarvené kečupem a trochy zeleniny. 0,7 l sklenice tohoto výrobku má podíl pevných částí (paprik a cibule) pouhá dvě deka. Tak to už se vyplatí si to lečo udělat podomácku, jako kdysi.

Koupit dnes kvalitní konzervu či zavařeninu je opravdu umění a mnohdy ani vyšší cena ještě nezaručuje, že to, co je uvnitř, je skutečně kvalitní. Zákazník by se neměl nechat ošálit deklarovaným názvem a měl by si přečíst to, z čeho se uvedený výrobek skládá.

Zdroje a doporučené odkazy:

- "Staročeský luncheon meat" od firmy Krahulík je hnus

- Kvalita potravin

- Šunková pizza bez šunky

- Test: Psí biožrádlo je lepší než lidské konzervy

- TEST: Jelítkový prejt v plechovce – Jídlo? To stěží!!

- O konzervách (a jiném žrádle)

- V ráji pomazánek levných

- Konzervy: někdy spíš kaše než maso

- Co všechno může být v konzervách

- A dneska si dáme něco z jiné konzervy

- Konec konzervového věku