Víno A BURČÁK
Starý vtip z Moravy říká, že existují čtyři druhy vína: 1. Dá sa, 2. Nedá sa, 3. Dá sa svařit, 4. Dá sa Pražákom. Určitě i dnes se najdou vykutálenci, kteří se snaží nějaký svůj "druhák" či "třeťák" podstrčit lidem, kteří o víně nevědí nic, a prezentovat to jako "kvalitní moravské víno." Horší ovšem je, když vína pod moravskou značkou jsou prodávána v naší obchodní síti ve velkém a s Moravou mají společného jen sídlo firmy, někdy ani to ne.
O víně se nemá cenu rozepisovat, najdeme toho v různých publikacích dost a dost. V posledních letech je u nás široký výběr vín z Moravy, Čech, Francie, Rakouska, Itálie, Španělska, USA, Argentiny a z mnoha dalších zemí, takže každý spotřebitel si může na trhu vybrat tu svoji značku, tu svoji odrůdu. Tato vína mají jedno společné - různou kvalitu. Nelze objektivně říct, že víno odněkud je kvalitní, zatímco odjinud nekvalitní. Problémy s kvalitou najdeme u vín ze všech států a oblastí.
Obecně lze říci, že u vín stoupá kvalita úměrně s cenou, ale stejně jako u jiných potravin a nápojů to nemusí být pravda. Pokud dnes navštívíme vinotéky, dá se tam koupit kvalitní víno již v cenách kolem 50 korun za litr. Přitom víno je tam možné nejprve ochutnat a teprve až poté si je zakoupit. Ideální je stav, kdy má člověk možnost si zajet pro víno do nějakého sklípku. Takové seznámení se s majitelem vinohradu a vinného sklípku, při kterém jsou navázány přátelské vztahy, může znamenat dlouhodobý přísun kvalitního vína v cenách už od 40 korun za litr (záleží na odebraném množství).
Velkým problémem prodeje vína v obchodních řetězcích je jejich označování. Tak, jak se výrobci uzenin neštítí nazvat střívko naplněné sójou, kůžemi a trochou masného odpadu klobásou, tak se dnes neštítí firmy stáčející víno do lahví, nazvat patoky neznámého původu Frankovkou, Modrým Portugalerm či Müllerem-Thurgauem. Při koupi vín je třeba si dát pozor, co je psáno drobným písmenem na zadní etiketě. Víno se vepředu tváří, jako moravské, je tam uvedena firma z Moravy, ale na zadní etiketě je napsáno, že se bylo vyrobeno z hroznů z Rumunska, Maďarska, Slovenska či jiné země. Nedá se říct, že toto víno musí být vždy nekvalitní a neznačkové, ale rozhodně tato kombinace nebudí důvěru. Dalším problémem bývá pančování vína vodou a jeho dobarvování.
Specifickým druhem vína jsou tzv. "krabičáky," tedy víno, které se prodává v krabicích v cenách od 20 korun, případně v PET-lahvích za přibližně stejný peníz. Na některých je napsáno, že se jedná o "nápoj vinného typu," což znamená, že se nejedná o víno. Některá jsou označována jako moravská vína, avšak jedná se pouze o patoky dovážené v cisternách či kontejnerech na Moravu, kde se stáčejí nebo "krabicují." Z krabicových vín jsou některými spoluobčany vyráběny různé "speciality," jako je např. "Alpský ryzlink, který vzniká smícháním 1 litru krabičáku s 160 ml Alpy (Francovky). :-)
Specifická situace je u burčáku, který je prakticky tím pravým burčákem jen jeden den, lépe řečeno jen určitý časový úsek v daném dni. Pokud nemá spotřebitel možnost si na burčák zajít v ten pravý čas k vinaři, pak se doporučuje zajít do vinotéky a zjistit si, kdy budou čerstvý burčák navážet. Burčák je totiž "živý" a dochází v něm ke kvašení a přeměnu ve víno. Pokud má prodejce burčák delší dobu, pak se ho snaží "udržet" přidáváním cukru a po jeho vypití může nastat nepředvídatelná "opička" s bolením hlavy. Specifickou formou je prodej tzv. "burčáku" u silnic a u různých stánků. Zde se jedná většinou o produkt z jablek, který nemá s hroznovým burčákem nic společného.
Zdroje a doporučené odkazy:
- Každá desátá láhev s vínem je falešná. Etiketa nabízí kvalitu, ale jde o podvod
- Nepijeme patoky? Kvalitu vína je možné ověřit na internetu
- Seriál o víně: Jak si vybrat dobrou láhev?
- Seriál o víně: Burčák je tady!
- Rozpoznat kvalitní burčák může být problém
- Dobré moravské víno nemůže být levné
- Krabicové víno není jedovaté, ale ...
- Mocný test červených krabicových vín
- Peklo na talíři: Levné víno (video)
- Falšovaných vín jsou desítky, vedou podvody se zemí původu a ředění vodou